e-Ultreia

Zdeněk Susa

Krátká anotace:

Pozor! Digitální knihu není možno stáhnout v tomto internetovém obchodě, ale pouze na adrese www.kosmas.cz.

Popis knihy:

Autor putoval v letech 1991-1996 po etapách z Prahy do Santiaga de Compostela a na mys Finisterre. O pouti napsal dvoudílnou knihu Ultreia. Oba díly jsou již zcela rozebrány, ale vyšly jako jeden soubor v edici e-knih.

Obálka a mapky Eva Burianová.
Kresby Michaela Pastorčáková.
Fotografie autor a jeho archiv.

Ukázka:

Česneková polévka sbližuje národy

Juan de Quintanaortuño byl žákem sv. Dominga. Rozhodl se žít po jeho příkladu. Pomáhal mu stavět most v Santo Domingo, stavěl mosty v Logroñu i v Nájeře. Proslul jako stavitel, cestář, zedník, hostinský, architekt a vynálezce. A svatý. Od krále získal mnohá privilegia i nové jméno — Juan de Ortega.
Hlásím se ve zdejší noclehárně, ubytovává mě drobný snědý starší muž se špačkem doutníku v koutku úst. Je to místní farář Don José María, jak později zjišťuji. V klášteře je dnes pouze obrovská noclehárna. Stará se o ni tento jediný kněz. Je to zřejmě celá jeho duchovenská činnost, protože tu na stálo nežijí skoro žádní lidé; kolem jsou pusté hory a v sousedství kláštera jen dvě tři chalupy.
Do večera mám ještě čas projít se bez rance kolem kláštera, dojíst zbytky a posedět v malé hospůdce u sklenice vína. Venku se mezitím rozpršelo. U baru tlachají čtyři místní Španělé. Dávám si druhou sklenici a pak se ptám, zda nemají něco k jídlu, například polévku. „Polévku přece vaří padre“, sděluje mi hostinská.
Kostely tu stojí dva. Jeden je gotický, uvnitř zbarokovaný, jeho honosné průčelí se vypíná hned vedle vstupu do kláštera. Druhý kostel je románsko gotický a stojí poněkud stranou; je to původní zdejší kostel, který stavěl svatý Juan. Stavitel cesty, mostů a kostelů se ve svém chrámu dal pohřbít. Náhrobek je gotický a v kostele má centrální postavení — jako by se kostel stavěl kvůli němu. V kryptě na jednoduchém sarkofágu stojí:

SAN JUAN DE ORTEGA 1080 — 1163
PREPARAD EL CAMINO DEL SEÑOR
(To znamená: Připravoval cestu Páně.)

Cestou z kostela na mne volá kněz, mám se mu zapsat do pamětní knihy. Sděluje mi, že nějaký Čech, co šel z Prahy, tu byl před několika lety. Dosud jsem si myslel, že jsem první, tvrdili mi to alespoň ve všech refugiích. Takže to není pravda — pokud si ovšem padre neplete Čechy s Jugoslávií a Prahu s Varšavou či Bukureští. Po mně se zapisují dva Němci, co zrovna přišli — jsou to ti, co jediní se mnou drží krok z Viany. Kněz nás zve na polévku na osmou hodinu do refektáře. Počítá, kolik je tu lidí, a prosí Němku, aby mu pomohla servírovat. Vykládá, jak je polévka důležitá. Vaří ji každý den. Polévka je počátek lidského společenství (principio de la comunidad). Nezáleží na tom, zda je dobrá nebo špatná; je to bratrství poutníků na cestě. Mizí hranice, lidé si jsou rovni kolem stolu, když se navzájem obsluhují... Já, který neumím pořádně žádný cizí jazyk, to pečlivě překládám ze španělštiny do němčiny. Sám při tom zírám. To asi ty dvě sklenice červeného.
Pak večeříme. Je nás devět: německá dvojice, Skotka, Francouz, Angličan, mladý tlustý Španěl, Ind s portugalským jménem a švédským občanstvím, hostitel a já. „Ve jménu Otce i Syna i Ducha“, požehná farář a rozděluje. Česneková polévka sestává z vody, z množství na hrubo pokrájeného česneku a z množství starého rozvařeného bílého chleba. Je výborná. Dělá dobře tělu i duši.
Padre sám nejí. „Vařím to každý večer. Už to nemohu ani vidět“, říká; v koutku úst cucá pořád svůj špaček doutníku. Zato nám všem chutná, přidáváme si. Chápu, jak důležitý pastorační čin je tato česnečka. Bez ní bychom se na sebe pouze usmáli a pozdravili. Jsme všichni slušně vychovaní, netroufli bychom si obtěžovat druhé hovorem. Teď jíme, mluvíme, otvíráme rance a sdílíme se o své zbytky chleba. Zní španělština, němčina, angličtina, francouzština. Félix — ten tlustý Španěl — vytáhl dokonce drahé konzervičky různých mořských pochoutek a nabízí jednu po druhé. „To jsou navajas. Jez to takhle“, bere je z konzervy rukou vcelku. „Nejlepší jsou bez chleba, hohohó!“
Farář sedí a jen se usmívá. Když vidí, že se hovor dostatečně rozproudil, zve nás všechny ráno do kuchyně na kafe a vytrácí se...
Ráno vcházím ještě v mlze do klášterního nádvoří. Potkávám Félixe. „Je to muy bueno“, hlaholí. „Je to pro mne všechno nové, nikdy jsem nespal v klášteře, hohó!“ Pak nás farář hostí, má zase nedopalek doutníku — nevím, zda je to týž jako večer. Snídáme jeho bílou kávu. Je to spousta ohřátého mléka lehce ochuceného kávou. Na zdi kuchyně stojí velkými písmeny:

TAMBIEN ENTRE LOS PUCHEROS SE ENCUENTRA DIOS.
(Také mezi hrnci se setkáváme s Bohem.)
Sta Tereza

„Napsala to Terezie z Ávily. Velice inteligentní žena“, vysvětluje kněz. „Znamená to, že Bůh není jen v kostele a při modlitbě. Je při každé práci, která se dělá dobře.“

Název edice:
ISBN: 978-80-86057-76-7
Rok vydání: 2012
Info (vazba, počet stránek): e-kniha