Ultreia I. díl

Zdeněk Susa

Krátká anotace:

Zpráva o putování z Prahy do Santiaga de Compostela a na mys Finisterre.
I. díl: Od Vltavy k Loiře.

1. vydání 1998
dotisk 2006

Doporučená cena 198,- Kč,
Kniha je v nakladatelství vyprodaná, ale je dosud dostupná v knihkupectví Kalich v Jungmannově ulici v Praze 1.

Popis knihy:

Autor vykonal pouť z Čech až na konec světa rozdělenou na šest etap v letech 1991-1996 - dvě etapy se synem, tři s manželkou, jednu sám. Druhá etapa se děla na kole, všechny ostatní pěšky.

Kniha je cestovním deníkem, současně uvádí historie, historky a legendy, spjaté s navštívenými místy, i autorovy vzpomínky a úvahy. Je tedy zápisem o putování současnou Evropou, středověkou Evropou i vlastním nitrem.

Fotografie autor a jeho archiv. Perokresby Michaela Pastorčáková. Mapky a návrh obálky Eva Burianová.

Ukázka:

Pozdravy

Asi vám neříkám nic nového, když tvrdím, že stojí za to zdravit se s neznámými lidmi. Tu zkušenost jsme udělali už při pěší pouti Čechami. Netýká se to tolik městského obyvatelstva, ale na venkově je to jednoznačně k dobrému. Ještě jsou stařenky, které v parném poledni sedí na návsi pod lipou a od kterých se — když slušně popřejete dobrého dne — dozvíte nejen všechno o jejich dětech a vnoučatech, ale i o místním kostele, farnosti a dějinách obce a okolí za posledních sto — dvě stě let. A i když se rozhovor nerozproudí, stačí přece ten úsměv při odpovědi, aby vás potěšil na další cestu. Stejně tak potěší, když vás tremp na stezce pozdraví „Ahoj“ jako kolegu bez ohledu na váš věk.

V jižním Německu jsme si zvykli zdravit „Grüss Gott“ — pozdrav Bůh; zdraví tak i policisté a celníci. Ve Švýcarsku se pozdrav změní v „Grüezi“ — pěkně zazpíváno s přízvukem na „e“. Ale pozdrav může být nejen úsměvem a pohlazením, může být i obřadem a slavností. Bylo to ještě ve Švýcarsku — potkáváme dívku na koni a ona první pozdraví zpoceného cyklistu: „Bon soir, Monsieur“. Po takovém pozdravu se záda jaksi sama napřimují, ruka hledá neexistující širák, aby jím mohla elegantně mávnout a doplnit odpověď poklonou: „Bon soir, Mademoiselle!“

Učili jsme se, že ve francouzštině je nezdvořilé pozdravit, či promluvit na člověka bez oslovení, bez toho stálého Monsieur, Madame, Mademoiselle. Myslel jsem si, že pro Francouze je to něco mechanického, co si ani neuvědomují, tak jako Čech při pozdravu neuvažuje o tom, zda skutečně přeje tomu druhému dobrý den. Přesvědčili jsme se však, že Francouz dobře ví, co mluví.

V zapomenuté vesničce v údolí Loiry jsme zatoužili po vodě. Snad si ještě pamatujete, jak horký byl srpen 1992 — konečně stejně horké byly srpny po řadu dalších let. V časném odpoledni byla vesnice jako vymetená. Jen v zahradě jednoho starého domu sedělo několik místních žen. Do stínu velkých stromů si vynesly židle, pletly a klábosily. Zajeli jsme k nim otevřenými dveřmi zahrady. Zdvihly oči od pletení a měly v nich přesně tu nevrlou otázku, jakou má každý, když ho nezvaný a nežádoucí cizinec vyruší v jeho poklidném soukromí. Zazpíval jsem nejlepším přízvukem, jaký jsem dokázal: „Bon jour, mesdames“. V tu chvíli — sotva se zvuk mého pozdravu „dobrý den, mé dámy“ dotkl jejich uší — se tetky proměnily ve skutečné dámy. Nevrlé obličeje roztály, obdařily nás úsměvy, několika zdvořilostmi a množstvím vody s ledem. „Au revoir, mesdames! Au revoir, messieurs!“

V městečku Belley nad Rhônou jsme projížděli předměstskou ulicí, která velmi připomínala naše paneláky. To co bylo v socialismu u nás vrcholem stavebnictví, jsou na Západě laciné čtvrti pro přistěhovalce. Však se tu také hemžilo dětmi všech barev. Jedna docela malá snědá holčička se přitočila blíž a křičí na nás „Bon soir!!“ Zdravíme ji, jak se sluší: „Bon soir, mademoiselle.“

„Salaam — bon soir“ odpověděl s balkonu její otec arabsko-francouzsky. Překvapil nás, nevšimli jsme si dříve společnosti, která trávila večer na balkoně a měla na očích malou slečnu. Ale zahřál nás u srdce. Nestává se každý den, aby někdo projíždějícím cyklistům přál vedle dobrého večera také pokoj. Pokoj i vám, dámy a pánové, ať jste jakékoli barvy, jazyka, či víry: „Bon soir — pax, šalóm!“

Název edice:
ISBN: 80-86057-04-6
Rok vydání: 2006
Info (vazba, počet stránek): váz., 312 s.